Když jsem poprvé stála v prázdném bytě o rozloze osmadvacet metrů čtverečních, uvědomila jsem si, že kuchyň nebude jen místem pro vaření. Bude to centrum všeho – od ranní kávy po večerní posezení s přáteli, a občas i ložnice pro návštěvu. Otázka, jak navrhnout malou kuchyň, se pro mě stala spíš hádankou, jak do jednoho prostoru vměstnat funkčnost, pohodlí a kousek stylu bez toho, aby to vypadalo jako skladiště. Zásadní chybou bylo podle mě ignorovat vertikálu. Každý centimetr od podlahy po strop musí pracovat. Klasické skříňky nad pracovní deskou jsem nahradila otevřenými policemi z masivu, kam dávám jen to, co skutečně používám, a do hlubokých zásuvek pod linkou schovávám hrnce. Zapomeňte na horní skříňky do výšky očí, pokud nechcete, aby místnost působila jako tunel.

Klíčový moment nastal, když jsem řešila, kam uložit postel pro občasného hosta. V kuchyni jsem nechtěla ohrádku, která by zabírala místo a zároveň byla k ničemu. Rozhodla jsem se pro kompaktní sedací nábytek. Do rohu u okna jsem pořídila menší sofa bed, který přes den slouží jako pohodlné posezení pro dva, a večer se rozloží na lehátko. Jenže pozor, ne každá rozkládací varianta je stejná. U levných kusů často narazíte na tenkou pěnu a křehký mechanismus. Utratila jsem o trochu víc za model s kvalitní slatted frame, která zajišťuje rovnoměrnou oporu zad. Když přijede kamarád, sundám z něj jen dekorativní polštáře, zatáhnu za popruh a během pěti vteřin mám lůžko. Žádné tahání matrací z komory, žádné skládání provizorních lehátek z křesel.

Mnohem větší výzvou bylo skloubit estetiku s praktičností. Malá kuchyň nemůže být přeplácaná vzory a barvami, ale zároveň nesmí působit jako sterilní laboratoř. Zvolila jsem světle šedé skříňky s matnou fólií, které neukazují otisky prstů, a pracovní desku z tmavého kompozitu, na kterém nejsou vidět drobky. Jako kontrast jsem přidala doplňky z mosazi. Jenže největší designový tahák přišel s výběrem sedačky. Našla dvoumístný kousek s jemnou velvet upholstery ve smaragdově zelené. Sametový povrch působí měkce a luxusně, ale zároveň se snadno čistí vlhkým hadříkem. Kombinace studené kuchyně a teplého sametu dodala místnosti duši. Každý, kdo vejde, si sedne na tu zelenou sedačku a ani ho nenapadne, že pod tím hebkým povrchem se skrývá praktický mechanismus.

Když jsem ale chtěla opravdu využít prostor na maximum, musela jsem sáhnout po radikálnějším řešení. V té době jsem ještě nevěděla, jak navrhnout malou kuchyň tak, aby v ní byl i pořádný spací kout. Nakonec jsem zvolila variantu, která mi zprvu přišla šílená – pořídila jsem pull-out sofa, který se vysunuje jako šuplík. Zabírá sice o deset centimetrů víc místa než klasická sedačka, ale když je rozložený, máte najednou opravdovou postel s pěnovou matrací o síle šestnáct centimetrů. Je to něco úplně jiného než ty tenké pláty, které vás ráno bolí v kříži. Na noc jednoduše odsouvám konferenční stolek k protější stěně a během minuty je z obývací části ložnice. Žádné skládání, žádné přenášení polštářů. Prostě jen vytáhnete rukojeť a hotovo.

Samozřejmě, žádný kousek nábytku není dokonalý, pokud se nedokážete smířit s jeho každodenním používáním. S rozkládací sedačkou jsem se naučila žít. Večer před spaním na ni dám lehkou přikrývku a jeden polštář, takže když se ráno probudím, stačí jen složit a přikrývku hodit do koše na prádlo. Žádné drama. Ale pozor, nezapomeňte na úložný prostor pod sedákem. U mého modelu je pod sedákem bed with storage, kam ukládám sezónní oblečení a spacáky pro hosty. Tím pádem nemusím nic věšet do skříně v kuchyni, kde by to překáželo při vaření. Každý centimetr prostoru musí mít svůj účel – jinak vám malá kuchyň rychle připomene, že jste vlastně pořád ve skladišti.

Další past, do které jsem málem spadla, byla volba jídelního stolu. V kuchyni o rozměrech tři krát čtyři metry nemáte místo na klasický jídelní set. Zkusila jsem skládací konferenční stolek, který se vejde pod okno, a když přijde víc lidí, roztáhnu ho. Jenže tím přicházím o místo pro nohy. Nakonec jsem skončila u oválného stolu na jedné noze, který se dá přisunout k sedačce. Při jídle se k němu nakloníte, a když host odejde, posunete ho zase ke zdi. žádné těžké židle, žádné věčné posouvání. Sedačka s click-clack mechanismem se mi osvědčila i při denním odpočinku – stačí cvaknout a máte lehátko, na kterém si čtete knihu. Je to ohebné, rychlé, a hlavně to šetří místo, které byste jinak museli věnovat samostatnému křeslu.

Nejvíc mě ale překvapilo, jak moc ovlivňuje výběr textilií celkový pocit z místnosti. Když máte malou kuchyň, každý detail je vidět, a to včetně matrace nebo potahu sedačky. Zvolila jsem foam mattress s paměťovou pěnou, která se dá snadno složit a schovat do skříně. Ale protože spávám na sedačce častěji, nechávám ji rozloženou přes noc a ráno ji sroluju. Musí být lehká, jinak se s ní nechcete prát každý den. A pokud jde o údržbu sametu, stačí jednou za týden přejet kartáčem a vysavačem. Žádné složité chemické čištění. Kuchyňský stůl je současně odkládací plocha, psací stůl a bar. Všechno musí být omyvatelné a odolné. Když si uvaříte polévku a postříkáte sedačku, nesmí to být katastrofa.

Na závěr bych řekla, že tajemství malé kuchyně spočívá v odvaze zbavit se věcí, které nepoužíváte, a v promyšleném výběru multifunkčního nábytku. Jak navrhnout malou kuchyň, aby byla praktická a zároveň útulná, není otázka čtvercových metrů, ale priority. Jedna dobrá sedačka s kvalitním mechanismem a úložným prostorem vydá za tři kusy nábytku, které by jen překážely. Nebojte se investovat víc do jednoho kusu, který dělá víc věcí. Moje zelená sofa bed s velvet upholstery a slatted frame je teď srdcem bytu a nikdo by neřekl, že pod její hebkou textilií se skrývá řešení pro spaní, sezení i skladování. A když večer zapálím svíčku na oválném stole, mám pocit, že byt je mnohem větší, než ve skutečnosti je.

In case you have almost any questions with regards to where by and how to use you could look here, it is possible to e-mail us from the page.